Jdi na obsah Jdi na menu
 


ALBERTO VILLASANA NAPSAL DOPIS BENEDIKTU PP XVI.

 

ALBERTO VILLASANA NAPSAL DOPIS BENEDIKTU PP XVI.

 

Svatý otče,

Kardinálové Herranz, Tomko a De Giorgi předali Tvé svatosti výsledky šetření, ke kterému jsi je poprosil 17. prosince 2012. To ve spojitosti s důvěrně schraňovanými dokumenty, které se pak staly všeobecně známými pod jménem „Vatileaks“, respektive zvláště ve spojitosti tou výhrůžkou smrti vůči tvé osobě, která se prosákla pro noviny s názvem „Il Fatto Quotidiano“, a o kterém, Svatý otče, jsi byl informován prostřednictvím kardinála Daria Castrillóna. [1]

Když, Tvoje svatost, jsi zjistil, že uvnitř vatikánských kruhů ti, kteří patří k zednářství, opravdu se rozhodli tě ohrozit na životě, rozhodl jsi se odstoupit. Během několika dnů jsi sdělit svému bratru, otci Georgu Ratzingerovi, že opustíš křeslo Svatého Petra, vždyť nikdy tě ani nenapadlo, že bys jednou mohl poznat „tuto tvář tvé církve“. Již před vánocemi jsi přijal toto rozhodnutí ohledně tvého odstoupení, i když veřejně jsi nedal prohlášení až do 11. února 2013.[2]

Ne, že by jsi měl strach se rozloučit se svým životem, vždyť při jmenování kardinálem, jsi dal slib, že jsi připraven dát svůj život pro Krista. Skutečně jsi svůj počin mířil k prospěchu církve, zohlednil jsi tak to, že kdyby atentát mířený vůči tobě byl opravdu úspěšný, tak tvá smrt by zapůsobilo jako zemětřesení, které díky vnitřním sporům v kurii by rozpoutalo boj v podsvětí, který by zapříčinil snahy o získání vlivu a možnost provádění nejrůznějších machinací ve spojitosti s nástupnictvím.

Nebyl jsi veden strachem ze smrti, nýbrž tvé rozhodnutí plynulo ze snahy vyhnout se případným škodám způsobeným církvi; věděl jsi, že je lépe stát stranou, abys zneutralizoval vyhrůžku a tak dal impulz k mírovému řešení. To jsi úspěšně docílil.[3]

Jedno hlášení z pera jezuitského otce, Arnalda Zentena, které zveřejnili 9. dubna 2013 na grupobasesfys.blogspot.mx stránce, líčí, že když čerstvě zvolený papež František tě navštívil v Castel Gandolfu, totéž jsi mu sdělil, že jeden z důvodů, které rozhodovaly o tvém odstoupení, byla vyhrůžka proti tobě, když jsi musel uvědomit, že proti tobě plánují atentát.[4]

V tomto ohledu, Svatý otče, i když jsi učinil prohlášení, že odstupuješ „ze své vlastní vůle“, situace je taková, že více či méně jsi byl k tomu donucen, právě pod tíhou zmíněného tlaku. Z toho vyplývaje, tvoje svobodné rozhodnutí na základě kanonické doktríny od samých základů („in radice“) se zpochybnilo. Sice tvé rozhodnutí o tvém odstoupení jsi pronesl podle kanonického práva, které ti toto právo dává, činil jsi to pod tlakem morálního donucení, což, Svatý otče, od samých základů zneplatní toto tvoje rozhodnutí a koneckonců i to úřední prohlášení, které jsi dal.[5]

Je nutné uznat, že i když Církev považovala za svatý a nedotknutelný ten zákon, že volba jednoho papeže je platná doživotně („ad vitam“), je přece pozitivum, že Kanonické právo počítá s tou eventualitou, že papež může odstoupit v nějaké krajnosti, jako je například vyhnanství, pronásledování, či jiné pádné důvody. Z tohoto hlediska 332. kanon v Kanonickém kodexu o právu na odstoupení, slouží jako takový „nouzový východ“, a je žádoucí, aby byl zajištěn, zvláště proto, že toto pomohlo tvé Svatosti abys neutralizoval hrozbu proti tobě a proti Církvi.[6]

Situace je ta, Svatý otče, že tudíž tvoje odstoupení díky tomuto mravnímu násilí již v základech neobstojí, z kanonicky-právního hlediska se nestalo. Potažmo, papežské křeslo se nestalo prázdným a i časem vykonané konkláve na volbu papeže v celé šíři bylo neplatné.

Z tohoto zpitvořeného a zmateného konklávu, jakože jsi Ty nikdy nepřestal být náměstkem Kristovým, vznikl proti-papež, který si dal jméno František.

Prohlášení, že Bergoglio je proti-papež, neznamená, že by nezbytně měl být zlý člověk, nebo že by měl mít zlé úmysly. V průběhu dějin církve bylo 38 proti-papežů. To ukazuje jen na to, že on není náměstek Kristův na zemi, a tím ani nedisponuje charismou papežské neomylnosti.[7]

To potvrzuje i skutečnost, že od té doby padl do množství omylů, které jsou kvalifikovány jako bludy a nezapadají do tradice církve. Takové jsou například pronášení docedistických bludů, podle čehož Kristus nebyl opravdu rozlobený, nýbrž jen se tak tvářil, nebo mojžíšský zákon Bůh nikdy nesmazal, který protiřečí Sněmu florentskému a učení mnoha papežů, jakož i popohánění, že „chudí potřebují chudou Církev“, přičemž náš Pán nás učil, že Církev má být všech, chudých i bohatých zároveň.[8]

Dále, sem patří i vetování Tridentské mše, kterou zavedl svatý Pius V., kterou Ty, Svatý otče, jsi dříve povolil pro více náboženská i laická společenství; nebo obřad poslední večeře na zelený čtvrtek, kdy umyl nohy dvou musulmánských žen a ne dvanácti kněží, jak jsi to konal ty a tvoje předchůdci vždy; přeci tuto tradici založil sám Spasitel umytím nohou dvanácti apoštolů. Mylný mezináboženský dialog, který může mít zhoubné následky na víru božího lidu, nemluvě o neustálém překračování liturgie a tradice, které svědčí o tom, jak málo si váží František papežský úřad. [9]

Stále více kněží se baví mezi sebou o těchto akcích, na které nelze najít výklad. Tak například otec Paul Kramer, odborník na fatimská zjevení, zašel až tak daleko, že veřejně vystoupil pro odstoupení papeže Františka – čímž následoval doktrínu světců jako svatý Robert Belarmino, svatý Maria Alfonso de Liguori, svatý Antonín, papež Inocenc III., kteří učili, že když se ukáže, že nějaký papež je bludař, tím automaticky ztrácí titul papeže a více se nemůže považovat za katolíka: „Kdo není členem, nemůže být vůdcem.“ Svatý František jehož jméno si vybral papež František, předem řekl, že jednou přijde papež, který „nebude zvolen kanonickou cestou“, a který „nebude opravdový pastýř, nýbrž bude rozbourávat Církev“.[10]

Víme, Svatý otče, že až do současnosti jsi chtěl se halit do dobře promyšleného, opatrného ticha, při pohledu na ty „špatné trefy“, ve snaze získat sílu, jak to dělal i Kristus, když odešel do pouště před svým utrpením a svou smrtí.

Ovšem pak musíš zvednout svůj hlas, jak budou zkoušet zfalšovat Svátost oltářní, aby ji zbavili svátostní podstaty a aby z ní udělali pouhý symbol, jak je to charakteristické u protestantů, aby víckrát nerušil lidi jiných vyznání. V ten den, který je již blízko, nebudeš dusit v sobě své rozhořčení a veřejně odsoudíš tuto svatokrádež.

Bohužel do té doby bude hodně popletených a hodně se jich vzdálí od své víry.[11]

V tomto ohledu, Svatý otče, začne se naplňovat bolestný rozkol církve, což předem prorokovalo hodně svatých a mystiků, rozdělení na církev odpadu a církev věrnou ve víře.

Proroctví nám ukazují, že se to stane ve stejné době s nečekaným dobýváním Evropy Ruskem, který zapadne do proroctví proroka Ezechiela o válce (Ez 38) a Třetí světové válce. Tehdy, legitimního papeže, tebe, Svatý otče, zradí, budou tě pronásledovat, a musíš utéct na daleké neznámé místo z Říma, přičemž proti-papež bude stále řídit církev a podporovat falešný mír, se svatokrádežným sjednocováním různých náboženství. Tento falešný mír bude náboženskou oporou světovládě Antikrista. To bude poslední a největší zkouška, kterou musí protrpět pravá Církev.[12]

Tehdy proti-papež zradí víru tím, že přijme tuto koalici mezi všemi vyznáními a náboženstvími a tím zapře samu katolickou identitu. Tebe, Benedikta XVI. budou pronásledovat až do krajnosti a dle vize papeže Pia X. zemřeš krutou mučednickou smrtí pro eucharistii, což napsala i sestra Lucie ve třetím fatimském poselství na základě své vize.

František z Assisi řekl: „Bude papež zvolený ne kanonickou cestou, který zapříčiní velký rozkol“. Blahoslavená Kateřina Emmerická zapsala: „Viděla jsem velký rozkol mezi dvěma papeži, a viděla jsem jaké smutné následky bude mít falešná církev (…) To zapříčiní takový rozkol, jaký svět ještě neviděl.[13]

Panna Marie řekla otevřeně v La Saletě: „Řím ztratí víru a stane se sídlem Antikrista.“

Je možno vyjmenovat množství svědectví ze soukromých zjevení i od představitelů církve:

P. Paul Kramer říká: „Proti-papež a jeho společníci, kteří popřeli svou víru, jak to řekla Lucie, budou stát na straně čerta, takoví, kteří budou pracovat v zájmu zlého bez jakékoliv bázně.“[14]

Výše zmíněný svatý Pius X. měl vizi: „Měl jsem strašnou vizi, nevím, jestli se jednalo o mne či o mém některém nástupci, ale viděl jsem jednoho papeže, jak uniká mezi mrtvými těly svých bratrů z Říma. Bude se skrývat na utajeném místě, brzy potom ale zemře násilnou smrtí.“

Juan de Rocapartida: „Až se bude blížit Konec časů, díky tragickému vývoji událostí, papež a jeho kardinálové budou muset utéct z Říma na místo, kde je nepoznají a papež ve vyhnanství zemře násilnou smrtí.“

Svatý Mikuláš z Flui: „Papež a jeho kardinálové budou v nešťastné situaci a musí utéct z Říma, kde je neznají. Papež ve vyhnanství zemře krutou smrtí. Utrpení církve budou mnohem větší, než kdykoliv v dějinách církve.[15]

Bartolomé Holzhauser, zakladatel společnosti světských kněží v 18. století: „Bůh dovolí, aby Církev se dostala do velkých nesnází: nečekaně a jako překvapení tam vniknou, zatímco kněží a biskupové spí. Dostanou se do Itálie a rozvrací Řím, pálí kostely, a všechno zničí.“

Matce Aiello, známé stigmatizované daná vize, se kterou Pius XII. často konzultoval: „Itálií zatřese velká revoluce (…) Rusko bude dobývat národy, zvláště Itálii a vztyčí rudou vlajku nad kopulí Baziliky svatého Petra.“

Juan de Vitiguero řekl: „Až svět bude pomatený, papež změní své sídlo.“[16]

Elena Leonardi, jejíž duchovní vůdce byl páter Pio: „Vatikán podmaní komunističtí povstalci. Zradí papeže. V Itálii bude velký převrat a dojde k očistě velkou revolucí. Rusko vtáhne do Říma a papež bude ve velkém nebezpečí.“

Enzo Alocci: „Papež zmizne na přechodnou dobu, a to se stane tehdy, když se rozvine velká revoluce v Itálii.“

Blahoslavená Ana Maria Taigi: „Náboženství bude pronásledováno, kněze budou vyvražďovat. Svatý otec bude nucen opustit Řím.“

Maria Steiner mystička: „Budou pronásledovat Církev, Řím zůstane bez pastýře.“

Zjevení v Garabandalu: „Papež se nebude moci zdržovat v Římě, bude pronásledován a bude muset se schovávat.“[17]

P. Stefano Gobbi mystik, a zakladatel Mariánského kněžského hnutí má toto poselství od Panny Marie: „Zednářské síly skrytým a maskovaným způsobem se dostanou do církve a utáboří se právě tam, kde pracuje náměstek mého Syna, Ježíše. Pomalu se naplňuje to, co obsahuje třetí část mého poselství, které, i když nebylo zveřejněno, přesto se stalo zřejmým skrze události, které musíte nyní absolvovat.“

Tvůj předchůdce, papež Pavel VI. tvrdil, že Antikrist se objeví přesně tehdy, až papež bude odstraněn: „Víte přece, co zatím brání tomu, aby se ukázal dříve, než přijde jeho čas. Ta nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněno z cesty ten, kdo tomu brání. A pak se ukáže ten zlý (...)“ (2 Te 2, 6-8)[18]

Osvícený Canónico Roca, který byl exkomunikován kvůli spolupráci v nepřátelských infiltracích do církve, píše takto: „Nynější forma papežství zmizne, nový společenský řád bude postaven z Říma, a zároveň pomíjením Říma, bez Říma, vzdor Římu, proti Římu. A tato nová církev, i když si nic neponechá ze scholastické discipliny, a z počáteční formy prvotní církve, Řím přesto ji bude žehnat a bude ji kanonizovat.“

Nová církev pod vedením proti-papeže bude podporovat sjednocování všech náboženství a falešný mír, čímž splní to, co řekl Kristus, dle čehož i vyvolené bude možno poplést.[19]

Kardinál Wojtyla řekl jasně před kongresem v Pensylvánii v roce 1977, že: „Stojíme před největší dějinnou konfrontací, jakou kdy lidstvo zažilo. Stojíme před konečným bojem mezi církví a proti-církví, Evangeliem a proti-evangeliem. Tato bitva patří do plánů Boží Prozřetelnosti a je taková výzva, kterou Církev nesmí odmítnout.

V Portugalské Fatimě třem dětem, pastýřům, bylo dáno stejné zjevení, pouze s většími podrobnostmi, jaké viděl papež svatý Pius X. o několik roků dříve ve své vizi: „Viděli jsme biskupa v bílém obleku, o kterém jsme si mysleli, že je Svatý otec, jak z jednoho zbouraného města je na útěku chvějící, s nejistými kroky.“[20]

Fatimská obměna zjevení ještě více ukazuje tím směrem, že se tam píše o Tobě, Svatý otče, jak to tak rozvíjí: „Viděli jsme biskupa oblečeného v bílém, o kterým jsme si mysleli, že je Svatý otec.“

Kdyby bylo jednoznačné, že jde o tehdy regnujícího papeže, to by bezesporu řekli. Ovšem viděli „biskupa oblečeného v bílém.“ Oni by si nikdy nemysleli, že může nastat tvoje „odstoupení“, čili opírali se o svojí „domněnku“.

Druhý moment je ještě přesnější, a výmluvnější: viděli ho na útěku „chvějící, nejistými kroky“, což může plynout z tvého vyššího věku.[21]

A ještě třetí, výmluvná věc: o tom stejném biskupovi v bílém, kterého dříve viděli na útěku z Říma, později potvrdili, že když viděli jak je vražděn, že se jednalo o Svatého otce.

Následně po útěku legitimního papeže, proti-papež zůstane v Římě v čele „nové církve“, a bude podporovat odpadlické sjednocení různých náboženství. Není to nic jiného, než prorokem Danielem dávno předem prorokovaná „zoufalá hrůza“, kterou postaví na svatém místě, a která spadá do období zařizování se Antikrista v potřetí znovu-postaveném jeruzalémském chrámě.[22]

Použitím slov kardinála Luigi Cappiho, osobního teologa Jana Pavla II.: „Třetí Tajemství nám ukazuje, že ztráta víry Církve, čili odpad od víry (apostaze) bude pramenit z centra Církve.“

Svatý otče, rádi bychom, abys věděl, bez přestání se modlíme za Tebe, aby tvá víra se nikdy neoslabovala, a aby Bůh Ti dal patřičnou sílu, abys dal svědectví, že z lásky k němu jsi ochoten přivinout k sobě i martyrium. Stále nám zní v uších to, co jsi řekl naposled z křesla svatého Petra: „Vy zůstanete při mne, i když před světem budu skrytý.“ (řeč k římskému kléru, 14. února 2013) Jsme při Tobě, Svatý otče, a budeme i nadále při Tobě, ať pro Tebe schovává Prozřetelnost Boží cokoliv.

POZNÁMKY:

Překládal jsem to ze stránky - www.masodikeljovetel.hu

Původní článek: Carta a Benedicto XVI

Dále sděluji, že čísla v hranatých závorkách nemají rušit čtenáře, protože jsem si je vytvořil sám a ponechal jako svou technickou pomůcku. Díky za pochopení.

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA